Rok spolu...

Včera to byl přesně rok, co proběhla naše svatba. S tím ročním odstupem se na to kouká zase jinak. Brát jsme se nemuseli, ale chtěli. Přišlo mi to jako další přirozený krok, o kterém jsem byl přesvědčený. Víc než romantická událost to měl být mejdan pro naše rodiče a kamarády, které jsme u toho chtěli mít. Taky sem věděl, že taťka tu nebude dlouho a že bych byl rád, kdyby viděl, že jsem si našel tu pravou a on mohl na chvilku přepnout na jiné myšlenky. To, s čím jsme nepočítali, byl můj ledvinový kamínek, které to celé dost zhatil.

Včera jsme si s Nitkou zašli k "našim" platanům do Podzámky. Sedli si na lavičku a trošku zavzpomínali, jaké to vlastně bylo. Místo rytí srdíček do kmene stromu jsme založili místo na foursquare a oba se začekovali (ano, žijeme v 21 století :). Hlavou mi proběhlo tolik věcí, co se za ten rok staly. Neměli jsme to zrovna lehké, ale všechny ty životní prekérky co přišly, jsme s Nitkou zvládli a já krom toho prstýnku (který pravidelně sundávám, protože mě omezuje při ťukání do klávesnice) jsem si uvědomil, že mám za sebou člověka, který při mě stojí za každé situace a to je na tom asi to nejdůležitější.

Včera jsme si slíbili, že pokud to půjde, každý rok se tu potkáme pod těma vznešenýma stromama, sednem si na lavečku, začekujeme se a v hlavě si promítneme celý uplynulý rok. Já doufám, že těch check-inů bude co nejvíc a že tu oporu budu cítit ještě dlouho.