Po letech v Benátkách

Na podzimní prázdniny jsme s dětma vyrazili na pár dnů poznávat Benátky. Přecijenom konec října dával naději na méně turistů a zásyp na opruzeniny z chození v horku jsme už taky mohli nechat doma.

Chtěli jsme se podívat po letech na výtvarné Bienále na které jsem byl naposledy na výšce (spočítal jsem že to bylo před 17!!! lety) Nitka našla ubytko hned vedle areálu do Bienále v takové už klidnější části Benátek kde se pohybovali fakt jenom důchodci s chodítkama a venčiči psů s cigaretou. Do centra jsme s dětma vyrazili prakticky jen jednou, otočili se na náměstí Svatého Marka a šli okamžitě pryč. Absolutní turistický hell. Jako nechápu, jak to tam musí vypadat o prázdninách. Lokála už tam nepotkáte jen davy skupinek asiatů a indů. Hlava na hlavě. Jdete ve štrůdlu lidí místama, která už uplně ztratila své kouzlo. To jsem cítil jednou jedinkrát a to když jsme mířili lodí ve 4 ráno po kanále, abychom stíhali vlak na letiště.

Počasí bylo příjemné. Dopoledne v mikině, odpoledne na tričko. Výlety lodí na okolní ostrovy borčáky bavili. Mě naopak srala ta laxnost a nedotažené věci kam se podíváš. Chápu, že pro místňáky je orientace lodní dopravy pohoda, ale sakra aspoň si tu loď označte zvenku. Číslo člověk zjistí až vleze do lodě a to je často už pozdě. V tomhle byl teda velký pomocník Googlemaps na které jsme se maximálně spoléhali.

Já to celé bral jako možnost zafotit si se svou fujinkou. Ztrati se v uličkách a lovit záběry ale s těma dvěma dětma to uplně nejde. Navíc slunce zapadne po páté hodině a je šlus. Něco málo jsem ulovil a hážu do galerky.

Největší challenge byla cesta zpět domů. Museli jsme jet hodinu lodí na nádr, 45 minut vlakem to Trevisa, tam autobusem na letiště, letadlem do Vídně, autobusem pro auto, autem do Brna. Spousta prostoru na nějaký fuckup, ale naštěstí to klaplo a my už jsme zase doma :) Kde je nám vlastně tak dobře hehe.