Kuba 05 - Varadero, čisté zlo!

Cesta směrem na Varadero byla poslední možností, setkat se s reálnou Kubou. Po projetí mýtné brány se ocitáme v rekreační oblasti situované na úzkém pásu země. Toto místo je obsypáno hotely pochybného vzhledu. Ošklivé betonové, železné monstra místy odlehčené sklem. Ulice lemovaná bary, obchůdky se suvenýry made in China. Na cestě potkáte jen autobusy s turisty nebo autobusy odvážející, nebo přivážející Kubánce na směny do Hotelů. Tak nějak jsme tušily, do čeho jedem a taky nás na to někteří upozorňovali, jenže když sem plánoval tuhle naši cestu, říkal jsem si, že po těch 10ti dnech ježdění a řešení prekérek budeme rádi, když se budeme moct vyvalit na 4 dny na pláž a nic neřešit. 90% všech turistů, kteří míří na Kubu vidí právě jen Varadero, které s Kubou nemá nic společného. Je to fakt nesmyslný turistický komplex, kam lítají charterové lety z Kanady, plné důchodců co tam stráví 2 týdny u moře.

Na Varaderu jsme vrátili auto a šli se ubytovat do našeho čtyřhvězdičového hotelu Tuxpan. Na Kubě si vždycky uberte jednu až dvě hvězdičky abyste dostali reálnou úroveň. Hotel měl už nějaký ten rok provozu za sebou. Kubánská architektura (jestli se dá mluvit o architektuře) je děsná, nevkusná, nelogická. Hotel nebyl zrovna udržovaný. Velké prosklené plochy nikdo nikdy asi neumyl, atrium hotelu vypadalo asi jako nádraží Zvonařka v Brně, Podivná výzdoba antických rekvizit, ratanový nábytek, nechutně vymrzlý pokoj s klimatizací, která foukala do pokoje studený vzduch, ikdyž jste ji vyplnuli. No tohle byla velká facka. Zvlášť při představě, že se tady budem muset zabavit další 4 dny do odletu a že se odsud bez auta vůbec nikam nedostanem.

Každý hotel má svou pláž. Ta naše byla špatná. Bílý písek možná ano, ale v něm vajgly, rozmlácené mušle, kusy igelitu, plastových židliček, kelímků. Prostě bordel. Kubánci na uklízení pláží trošku kašlou. Proč by to taky uklízeli, když to není jejich, ale státu. Moře bylo zakalené a vyplavovalo řasy, které se hromadily na okraji a dost zaváněly, v moři nebylo nic vidět a prakticky jsme ani neměli důvod do něj chodit. Nad celým Varaderem se snášel vlezlý zápach syrovodíku, který používají k získávání ropy v nedaleých vrtech. Vrchol deprese přišel večer u baru, kde už rumem notně povzbuzená skupinka Ostraváků kalila ve stylu "Když je to zadarmo, ať mě to aji roztrhá" a vyřvávala na ty vyděšené Kubánce: "Baník pyčo Baník!" Seděli jsme v rošku místnosti a styděli se…

Druhý den jsem si ještě vyposlechl ve frontě při bufetu nasrané Češky, které se rozčilovaly nad chudou nabídkou jídla a vyzevleným kuchařem. Ony že teda když byli v tom Egyptě, tak tam to teda bylo o něčem jiným. Ti lidi asi nemají kouska soudnosti a nebo rozumu. Letět 12 hodin někam, kde proleží na lehátku na slunku 14 dní. Dobře se tam nenají a nepoznají vůbec nic z toho místa, to mě příjde uplně postavené na hlavu. Ale asi to tak dost lidí prostě má. Přežírat se v izolovaném resortu, popíjet mojito z thermohrníčků, koupit si nějaký ten suvenýrek, třeba vyřezávanou sošku žirafy vyrobenou v Číně. Nafotit si ten odpornej hotel, ve kterým se 14 dní trápí, večer si dát romantiku v kočáře taženém koněm, po asfaltce lemované nevzhlednými hotely. V práci ji pak Maruška pochválí, jak je z té Kuby krásně opálená. No čisté zlo!

Byli jsme zděšeni! Takhle by to nešlo. Musíme přes den někam zmizet. Naplánovali jsme teda alespoň výlet do Matanzasu. Takové větší městečko poblíž Varadera. Coco taxi nás zavezlo na místní autobusové nádraží, odkud jsme se pak vydali klimatizovaným autobusem čínské výroby do centra Matanzasu. Já měl tak poslední možnost, vyfotit si něco na Kubě a tak jsme prochodili snad všechny uličky toho města. Odpoledne už nás dost bolely nohy, tak jsme v zelenině, kde se prodával jenom ananas, koupili ananas a zašli si udělat piknik k břehu řeky. Na nedalekém železničním mostě jsem uviděl malé Kubánce, jak se hecují, kdo skočí do vody. Vytáhl jsem foťák a vydal se za nima. Ti když viděli objektiv, mohly se přetrhnout a začali hépat do vody jeden za druhým. S borcama sem "pokecal" a za jejich výkony jsem jim rozdal nálepky s Vencou, což u nich vzbudilo velké nadšení. Ne že by teda věděli, co to je, ale stickerka je zaujala. Na rozloučenou jeden mástr vylezl až na horní konstrukci mostu, zařval Amííííígo! a skočil dolů. Naštěstí vyplaval a my mohli jít dál. Zjistili jsme, že se nacházíme u výpadovky směrem na Varadero a tak nás napadlo, zkusit si stopnout nějaké auto zpátky do hotelu. Autobus nám jel až za další 3 hodiny. Nakonec to klaplo. Nabral nás řidič autobusu, který sváží Kubánce na šichtu. Nabral plnej bus, za městem zastavil, vybral od každého 5 CUPek (od nás 5 CUC) strčil prachy do kapsy a jelo se. My byli rádi, že se dostanem na hotel, on byl rád, že si vydělal a Kubánci byli rádi, že vidí mezi sebou i bílé turisty, co se jich neštítí.

Zbytek dovolené jsme se zabavili hraním šachů, čtením knížek (Dal jsem skoro celé pravidla moštárny!) a čuměním na CNN :) Den před odletem jsme ještě nakoupili nějaké ty rumy. Na výběr máte Havanu, Mulatu a nebo Santiago de Cuba. Dá se dovést litr na hlavu a 50 kusů doutníků. V pondělí odpoledne nás odvezl taxikář do Havany, tam jsme se odbavili, kubáncům ještě zaplatili 25 Cucků na hlavu za to, že odlítáme asi, vystáli si naprosto nehybnou frontu na emigračním a čekali 3 hodiny na boarding do letadla. Pak už jen zamávat z okénka vzdalujícímu se ostrovu, zababoulat se do deky a na těch 10 hodin usnout. Ještě jsme teda ručníkem museli utěsnit škvírku nad Nitkou, na kterou kapala klimatizace :) Airfrance je fakt celkem bída.

Let přes noc uběhl celkem rychle, přestup na let do Vídně, kde nám ujel žlutý autobus do Brna před nosem, takže lehké čekání u Mekáče na letišti, pak ještě cesta busem a finální taxík nás odvezl na Úvoz. My pak ještě do 3 do rána chodili po bytě, protože si organizmus už zvyknul na ten šestihodinový časový posun. Ráno v 8 se pak nemůžeme vyhrabat z postele. Spouštíme e-maily a vracíme se do reality. Na závěr tohohle vyprávění poslední fotogalerka. V tom dalším updatu už jen praktické informace a tipy kolem Kuby, pokud by někdo z vás dostal chuť tohle místo přecijenom poznat :)

FOTOGALERIE VARADERO, MATANZAS