Jak jsme kupovali obytňák

Ok. Vidím že se kopete do zadku stejně jako já, tak přidám hned druhý update o nákupu. Naše představa o obytňáku byla celkem jasná. Nechceme žádnou dlouhou potvoru. Chceme něco malého, ale zároveň pro 4 lidi. Něco krátkého, hbitého, co zvládne i lehký terén. Něco s čím se můžeme přemístit i na delší vzdálenost a taky teda něco, co nebude stát milión. Tyhle požadavky jsme řekli tchánovi a ten se jal pátrat. Ideální doba na nákup obytňáku je po sezóně, čili podzim. Našim specifikacím vyhovoval prakticky jediný typ - nástavba Concorde. Montuje se na krátké dodávky od fiatu, pažoutu nebo citrónu. Moc se jich v inzerátech neobjevilo, až jednou volá tchán...

Tak jsem ho našel na bazošu. Chlapík to asi dotáhl z Německa. Má to najetý 150.000 km, podle fotek vypadá zachovale a chce za to 400.000,- Týpkovi jsme volali. Po jednom telefonu nám bylo jasné že je to klasický šméčkař co dotáhne auto z Německa, stočí tacháč a navýší cenu. A taky že jo. Po dalším hledání jsme našli toho samého v Německu. Jen nájezd byl teda 250.000 km a cena 8.500 E. Milan říká: Zajeté motor!

S tchánem jsme se domluvili, že napíšu týpkovi, vezmem auto a zajedem se na káru podívat. Byl to nějaký autobazar kousek od rakouského Salzburgu, takže celodenní výlet s nejistým výsledkem. Majitel autobazaru měl fantastickou vyřídilku. Na všechny mé zvídavé emaily /přeložené za pomoci google translate do němčiny/ odpovídal vždy jednoduchým OK!

No nic naplat. Beru 1000 E, auto a tchána a vyrážíme na Německorakouskou hranici směr Salzburg. Po pár hodinách a díky navigaci jsme dorazili do bohem zapomenutého autobazaru někde na konci světa se štěkajícím vlčákem za plotem. Prostě výjev jak z blbého filmu. Tchán bez jazykových schopností a já se znalostí němčiny druhé lekce základní školy obcházíme s obtloustlým borcem nastartovaný obytňák (to asi aby bylo jasné že motor funguje). Milan se vrhá pod kola zjistit stav rozkvetlého podvozku. Já se tvářím, že tomu taky rozumím a rukamanohama řešíme popis stavu a závad.

Milan vypadá nadšeně ale dostávám instrukce ať se tvářím, že auto je vprdeli. Slovo KAPUT padlo hodněkrát a na majiteli autobazaru bylo znát, že se chce té ojetiny zbavit za každou cenu. Obytňák neměl platnou technickou, takže trošku komplikace s dopravou. Prahy lehce kvetly a tak jsme zkusili smlouvat. Po chvilce byla částka 7.500,- E a na to jsme si plácli. Týpek nás vzal do svého officu, kde nás uvítaly nástěnné hodiny s fotkou Putina a Medvěděva a mě bylo všechno jasné. Diverzant z Ruska nasazený v Německu (usuzuju tak, protože na ty skopčáky neměl dobrého slova :). Kupní smlouva vznikla položením mé občanky do kopírky a vypsáním dvou vět. Já kupuju tohle auto s tímhle VIN. Nechávám tady 1000 E a po návratu pošlu zbytek peněz na účet. Do týdne pošlu někoho s přívěsem pro auto. Hmmmmm... Tak asi jo! Potřepali jsme si rukama, já vysolil tisícovku, nasedli jsme do auta s kopii pochybné kupná smlouvy a vydali se zpátky domů.

Na druhý den jsem chlapíkovi na účet poslal zbylých 6.000 E a doufal, že mi za pár dnů dojde e-mail o tom, že peníze dorazily a že nezmizí beze stopy ze světa. Po pár dnech mi došla odpověď na mou otázku, zda-li už má penize: OK! Jak jinak. Ale tohle ok bylo pozitivní. Teď ještě sehnat někoho, kdo tu káru dotáhne do ČR do servisu. Tchánovi se podařilo najít nějakého dobrodruha z Brna, který byl ochotný to dovést, ale musí jet v noci, protože nemá přívěs na takovou váhu /uff/. Někde na sídlišti jsem dal chlapovi zálohu 5 litrů a doufal, že zaplacenej obytňák ještě někdy uvidím. Pánbůh mě má asi rád a já na druhý den už parkoval Concorde v Hulíně v servisu. Paráda! První krok je za náma Máme ho!