Jak jsem neunikl Covidu

Je to přesně rok, co se Covid objevil jako téma č.1 i u nás v republice. Jak se říká do roka a do dne zaklepal i na dveře našeho bytu. Respektive kanceláře. Ano. Je to tak. Covid kompletně pokosil naši firmu. Jedna naše švadlenka s ním nic netušíc přišla do práce a během týdne jsme padli všichni. Hned při prvním podezření jsme běželi na antigenní testy, které nic neprokázaly a trošku nás uklidnili, jak se později ukázalo, mylně...

První nakažená švadlena nám to oznámila začátkem měsíce. Od té doby jsme prakticky v domácí karanténě s tím, že pár dnů na to jsme si zajeli na antigenní testy. Ty byly negativní. Raději sme na víkend nikam nejeli a zůstali doma. Ze 4 švadlen byly 3 pozitivní. Pouze jedna i po dvou testech s negativním výsledkem. Vzhledem k tomu, že jsme s nimi nepřišli do kontaktu jsme s Terkou dál chodili do práce. Ale minulou středu nám zavolala i poslední švadlena, že je pozitivní. Následně Terka že je taky pozitivní, takže byla jen otázka času, kdy se ta potvora projeví i u mě.

V plné síle udeřila v sobotu. Do té doby jsem myslel, že budu mít bezpříznakový průběh. Ale to se bohužel nestalo. Totální slabost, bolesti každého kloubu v těle. Horečka 39 a fakt ukrutná bolest hlavy. Zavřel jsem se v pracovně a trpěl jako pes. První den se to dalo přetrpět. Druhý den ve stejném stavu už byla pruda, třetí den sem si říkal že tohle už asi nevydržím. Až čtvrtý den ustoupila bolest hlavy i horečky. Bez rýmy. Bez kašle. Čich a chuť tak na 20%. V tom nejhorším stavu jsem jel na PCR test, který mi samo vyšel pozitivní.

Od té doby naháněcí kolečko od brněnské hygieny, zlínského a dnes ještě pražského trasovacího centra. Všem třem tetinám fůrt dokola veškeré údaje, rodná číslá, adresy, informace o tom s kým jsem byl v kontaktu. Trošku pocit že pravá ruka neví co dělá levá. Nechápu tu nepropojenost databází. Třeba ta paní z Prahy mi čte moje rodné číslo, které je z poloviny správné, zbytek nesmysl. Ptá se mě na pražskou adresu kde podle ní bydlím. Aplikaci e-rouška jsem s klidným svědomím odinstaloval, protože přesto, že jsem se setkal s několika lidmi, mi nedošlo jediné varování z ní. Absolutně nefunkční.

Délka karantény mi postupně narůstala. Napřed 10 dní od prvního kontaktu s nakaženým až po 10 dní od potvrzení pozitivního testu (to je další týden navíc). Teď musí na PCR testy celá rodina a do karantény. To bude defakto měsíc v izolaci se dvěma malými dětmi bez možnosti vyjít ven. To bude očistec.

Jediné štěstí je, že Nitka je bezpříznaková. Vůbec si nedokážu představit, jak bychom to zvládli, kdybychom lehli oba dva. 4 dny v horečkách jen ležíte a nejste schopni vůbec ničeho. Děti nemáte komu dát ani na minutu, nebýt rohlíku a dalších dovážkových služeb, tak jsme nahraní.

Čeká nás náročných 14 dnů v domácnosti. Bude to velký test našeho vztahu :) Světlo na konci tunelu je Kája, která vyřizuje objednávky a reklamace, že Košák už je zdráv a postupně se budou vracet i švadleny do práce. Bohužel jsme únor promarnili, ale jiní jsou na tom mnohem hůř, tak si nemůžu stěžovat.

Poučení? Zkušenost je to fakt nepříjemná a prostě to nechcete chytit. Zákeřná je hlavně doba, než se projeví nějaké příznaky. Klidně s tím člověk může týden chodit a infikovat další lidi. Dávejte na sebe prosím pozor! Noste roušky a používejte hlavu. Já jsem rád, že už to budu mít za sebou a rozhodně hodlám využít možnosti naočkovat se, jakmile to bude možné. Nejvíc mě štve, že jsem ztratil měsíc času, kdy jsem mohl být se svou mámou...