Indie jiná

Máme za sebou čtyřhodinovou jízdu z Kočínu do Munnaru. Mávnutím proutku jsme najednou v úplně jiné Indii. Městskou šeď nahradila krásná zelená barva. Místo nedýchatelného smradu tu zavál vlahý větřík a můžeme se zase nadechnout z plných plic. Krása!

Do Munnaru jsme se dostali busem. Žádná klimatizovaná paráda pro turisty, ale zrezivělá plechovka bez skel se sedačkami, kam se vleze pohodlně jeden Evropan nebo tři Indi. Zážitek to byl silný. Dokonce jsem se párkrát v duchu loučil s rodinou protože (a nezlobte se na mě) jsou Indové prostě debilové.

Náš řidič se s tím opravdu nepáral. Auta před sebou napřed řádně vytroubil a pak se jal předjíždět. Ideálně do zatáčky kam absolutně neviděl a po krajnici, která se mohla kdykoliv urvat. Pod vámi nekonečnej sráz. Adroš slušnej. Trošku mě děsí ta cesta zpátky, protože tady ty busy jsou 20 let po propadlé technické. Taky vtipná je cena. Za tuktuk z hotelu na nádr zaplatíte 50 rupií. 4 hodinová cesta busem je za 100.

Příjemným zpestřením byla skupinka středoškolaček, která jela v našem busu na taneční soutěž. Napřed se hrozně hihňali, pak sebrali odvahu a přisedli si k nám, přestože v busech mají ženy vyhrazená svá místa. Stihli sme s nima i smalltalk ale brzy vysedaly a vystřídali je další spolucestující, co už tak nevoněli.

Celý den zabitý přesunem. V Munnaru jsme si našli hotel a před setměním se šli ještě podívat do čajových plantáží. Krom hezkých fotek si někteří dotáhli pijavice v nohách :) Ve čtvrtek tu pobudeme a pak se vrátíme zpět na jihozápad. Snad krom drzich opic nepotkáme na výletě slona nebo hady. Vzhůru do indické přírody