Half-life ALYX

Schválně se teď zkuste zamyslet, jaká hra s vámi naposledy skutečně zacloumala. Myslím kdy jste zažili něco opravdu velkého u hraní her. Mě se to nestalo pěkných pár let. Neskromně můžu říct, že jsem byl u zrodu počítačových her :) Opravdu jsem začínal na space invaders, abych se dnes dostal k VR a titulu Half-life Alyx. Tahle legenda (myslím HL) mě fascinovala od prvního dílu. Byla to hra s neskutečnou atmosférou, chytrýma protivníkama, skvělým míxem střílení a řešení logických hádanek. Ano. Tohle byla hra, u které jsem cítil velké emoce. Pak se objevilo ještě pár titulů, které stály za ty prosezené hodiny u počítače, ale posledních troufnu si říct 10 let semnou už hry nic nedělaly. Až do minulého týdne, kdy jsem si připojil Oculus quest 2 k windows a koupil si právě Alyx.

Fakt, ale opravdu fakt dlouho se mi nestalo, aby se mi vzrušením dělala po těle husí kůže. Abych procházel místnost po místnosti a kontroloval každý šuplík, každej tmavej roh a sbíral zodpovědně náboje a polymery na pozdější update zbraně. Opravdu mi před otevřením dalších dveří takhle nebilo srdce. Alyx je brutální herní zážitek. A když myslím brutální, tak BRUTÁLNÍ. Mám odehráno už několik hodin a děj se pořád skvěle vyvíjí. Pořád čekám kdy to technologické demo skončí ale ono ne a ne a já se prodírám dalšími a dalšími levely s hrůzou ve vlasech. jako ten pocit, když vám na ukazateli na ruce bliká poslední srdíčko zdraví, do ovladačů cítite jemné vibrace jako když vám v žilách tepe krev a vy nasazujete poslední zásobník a víte, že za tím rohem bude nechutnej soupeř, to je nepopsatelnej pocit (hlavně pro manželku, která si tu už nějaký ten den klepe na čelo).

Zážitek z VR hraní je tu maximální. Dosud jsem hrál jen takové lehké zábavné tituly, nic komplexního a ani sem si nemyslel, že by mohlo vzniknout něco většího až než jsem zkusil ALYX. Každou věc ve hře můžete vzít do ruky, otočit, otevřít, rozbít, zkusit vypáčit. Všechno reaguje na vše. Grafika je neskutečná (v závislosti na síle vašeho herního PC) Atmosféra a design levelů je úchvatný. Když procházíte chodbou plnou slizu tekoucí po stěnách, nebo se kocháte pohledem z balkónu v nadherném činžovním domě a nad vámi projde obří robot. To je nepopsatelný pocit. Jestli se někdy říká, že vás hra dokáže vtáhnout do děje, tak tady to funguje na 1000%. Hru si dávám po malých douškách, protože strávit v ní dýl jak hodinu je na infarkt, potažmo na noční můry. Nějaké zombie tituly se můžou jít zahrabat, protože když stojíte na kraji chodby jen s baterkou a víte, že už tam někde před vámi na vás čekají, to je prostě něco.

No koukám, že jsem to s tou chválou dost přepálil. Nějaké mouchy? Upřímně nic moc mě nenapadá. Otravný je trošku kabel, do kterého se motáte, když se snažíte projít levely. Taky ovládání chce trošku praxi. Bez základních zkušeností s ovládáním ve VR budete dost ztraceni. Ale na druhou stranu rychle se vám dostane pod kůži. Nábojnice hážete za záda do batohu už automaticky, prvních 20 věcí zodpovědně berete ze země, pak se naučíte švihem ruky teleportovat věc k vám. Hru si opravdu odstrojíte, protože v sedě se to vůbec nedá. Kontrolujete opravdu každý šuplík fyzickým šoupáním tam a zpátky. A ty přestřelky? Krčíte se za sedačkou v panické hrůze ze zásahu, vykukujete zpoza rohu a upocenou rukou se snažíte zamířit protivníkovi na hlavu. Přestřelky jsou fantastické. A děkujete za ně, protože souboje s headcraby, co vám skáčou na obličej, to je čisté peklo, které nechcete dlouho zažívat.

No dost. Stačí. Alyx je pro mě hra, která mi dává naději, že počítačové hry můžou být ještě zábavné, originální a přinesou vám tolik očekávaný herní zážitek. Skoro bych řekl že těch 50 euro za Alyx a 13.000,- za quest za to prostě stojí. Tleskám tvůrcům a Valve, protože tohle je herní masterštik! Chlapci dávají 10 hvězdiček z 10!