Je to týden od týdne horší. Světlo se neuprosně zkracuje. Vše začíná tmavnout, hnědnout, mračit se. Semtam chvilka slunce za kterou už budu vděčnější a vděčnější. Bez mikiny už ven nevyrážím. Nevím jestli někdo trpí depresemi na jaře. Mě to spíš bere takhle na podzim. Ne přímo deprse ale takový sentimentální pocit. A každou neděli je to intenzivnější a intenzivnější. Eh včera mi došla nepodepsaná sms že mi moje žena zahýbá. Přeposlal sem ji tu smsku. Nic jinýho s tím dělat nešlo. Došlo mi ujištění že je to nesmysl. Věřím. Komu jinýmu bych měl věřit víc? Sobě? Sobě nevěřím ani slovo...