Cestujeme

Podařilo se mi dostat k internetu. Ono v těhle totalitních zemích to není úplně eazy. Dnešní den proležím v posteli a tak mám dost času na update. Ano. Postihlo mě to, čeho jsem se obával. Nad ránem to ve mě zaburácelo a dobíhal jsem tak tak. Od té doby trávím čas buďto v posteli, nebo na záchodě. Ale hezky od začátku.

Cesta do Pekingu je dlouhá a strastiplná. Žluťákem z Brna do Prahy, na Ruzyň. Tam zjistíme, že svačinka zůstala v autobuse a tak si dáváme předraženou bagetu v místním kiosku. Čekání na letadlo a pak vzhůru směr Dubai. Tam dolétáme po necelých 6ti hodinách a dni stráveném v sedě. Proplétáme se labirintem Dubajského letiště a čekáme frontu na vstup do země. Lokální úředníci v bílých hábitech si dávají na čas. Až se dostaneme k jednomu spomalenci a ukážeme pasy a víza, posílá nás na druhou stranu letiště pro nějaká razítka. Tam vystojíme další frontičku. Muhamed jakési nám bouchne znuděně razítko na papír a vracíme se opět do první frontičky. To už sme trošičku vypruzení na ty zevláky v bílém. Naštěstí druhá kontrola už probíhá bez problému a nás u východu z letiště vyzvedává Tom. První co nás praští přes nos je brutální dusno. Ve 2 ráno tu mají slušných 35 stupňů.

Na Dubai máme něco přes 24 hodin a k tomu dva skvělé průvodce Toma s Kristýnou, kteří sem před několika lety prchli z nudné Kroměříže. Začínáme na písečné duně někde za městem. Chtěl jsem si udělat pár fotek a vyzkoušet pocit ztroskotance bez vody na poušti. Poté, co se mi do sandálů několikrát nasypal žhavý písek, toho zanechávám a prchám do klimatizovaného jeepu.

Následuje hlavní cíl mise. Nalepení Vency na nejvyšší budovu světa Burdž Dubaj. Výtahem se svezete do nebeských výšin a na vyhlídce máte celé město jako na dlani. Barák je to slušnej. Nejmodernější technologie jdou znát na každém kroku. Vytahuju Vencu a lepím na sklo předemnou. Nikdo si ničeho nevšiml, takže ještě pár fotek a mám splněno. Následuje oběd v luxusní restauraci uvnitř obrovského mallu. Přehlídka barev a chutí. Jídlo bylo prostě fantastické a chuťové kalíšky řvaly slastí. Fakt sem si to užil. Poté procházka po starém centru Dubaje plného Indů a Pakistánců. Adrenalinové ježdění na lokálních bárkách z jednoho na druhý břeh. Totálně splaveni se vracíme večer na byt. Dáváme si bazének v bytovém komplexu a večer vyrážíme na pivo do hotelového komplexu. Po labyrintu uliček se před námi otvírá nefalšovaná belgická hospoda plná hlučících Evropanů.

Únava na kopačkách. Cesta na letiště a ve 4 ráno odlet Airbusem A380 do Pekingu. Už při nesmyslné tlačenici do letadla začínám být na ty Číňany vypruzený, ale jak říkal Heb. Když si nebyl před 50ti lety v Číně jako první, nebyl si vůbec… Takže tuhle jejich sobeckou mentalitu musíme ignorovat.

Po sedmi hodinách únavného letu dosedáme na runway v Pekingu a bez větších komplikací se vítáme s Hebem a Eliškou. Adrenalinová cesta z letiště na velvyslanectví s prázdnou nádrží, ubytování, večeře a zasloužený spánek…

A teď mě omluvte, jdu přepočítat kachličky na záchodě.