Mé starší dítko dorostlo do věku, kdy zatoužilo mít vlastní počítač. Doteď si vystačil s tabletem nebo mým Macbookem na cesty. V momentě, kdy objevil hru, která bohužel funguje pouze na PC, zatoužil po vlastním počítači s Windows (aniž by měl ponětí, do čeho se pouští) Já tenhle svět windows a nevzhledných černých krabic pod stolem opustil drahně let nazpět, protože už jsem na to neměl sílu. Laborovat, řešit, nastavovat. restartovat, reinstalovat. Potřeboval jsem prostě pracovat na počítači a neřešit jeho samotnou funkčnost.
Letos jsem si pod stromeček zabalil nová sluchátka od Applu (jak jinak) a to konkrétně Airpod Max. Částečně z rozežranosti, částečně proto, že se mi od uvedení moc líbila, no a taky prostě proto, že jsou Vánoce a člověk se musí taky někdy odměnit žejo? :)
Už se na to chystám nějaký ten pátek, protože dost lidí mi komentuje storiečka na mém instagramu a ptají se co to borci hrají. Tak to vezmu trošku do hloubky.
Jak asi většina z vás ví, foťáky jsou má vášeň už dlouhá léta. Focení je pro mě relax, práce a obří dávka kreativity v jednom. Focení miluju. Naplňuje mě a dává mi v životě smysl. Za ty roky, co se focením bavím, mi rukama prošla už slušná řádka foťáků. Olympus, Canon, Sony, Nikon, Fujifilm, Flexareta, nejrůznější lomofoťáky a co já vím co ještě. Myslím, že můžu říct, že NIKON je moje srdcovka už řadu let. Za tu dobu jsem se dopracoval až k jejich vrcholnému foťáku D850. Jenže doba se mění a zrcadlovkám zvoní umíráček. Sony změnilo kompletně přístup k focení svými bezzrcadlovkami. Jsou lehké, rychlé, tiché, mají stabilizaci přímo na čipu a jejich ostření je prostě famózní. Konkurence zaspala a třeba Nikon byl prakticky před krachem. Kompletně překopal svůj byznys model a se slušným zpožděním přišel s odpovědí ve formě řady Z. Nový větší bajonet a řada bezzrcadlovek od Z50 (DX velikost čipu), Z5, Z6 a Z7 (fullframe). I ty měly své mouchy a tak přispěchal s posledním updatem ve formě Z6II a Z7II.
Jak asi většina tuší, jako Apple fanoušek pracuju na jejich počítačích u pěknou řádku let. Můj hlavní pracovní stroj byl vždycky imac ve verzi 27 palců. Rukama mi jich prošlo opravdu dost a proto jsem se těšil, s čím inženýři z Cuppertina dojdou letos, protože vizuál imaců se nezměnil snad 10 let. Ono jedno zlaté pořekadlo říká neměň nic co funguje. Imac pořád vypadal vedle běžného PC jako král, ale tak stejně. Chtělo by to změnu. Ta nastala letos na jaře s příchodem zbrusu nového imacu 24 palců. Ten vystřídal entry level imac 21 palců, který byl pro běžnou práci prakticky nepoužitelný. A já doufal, že stejně tak imac 27 nahradí novým imacem 32. To se ale zatím nestalo, takže jsem řešil dilema. Koupit mnohem výkonější nový imac 24 s menší obrazovkou, nebo si nechat starší imac z roku 2017, který se už pravda trošku zadýchával.
Ferdu čekala oslava 6 narozenin a já řešil jaký dárek by mu udělal upřímnou radost. Hračku, která ho zase může trošku posunout, hračku, kterou složí a bude se k ní vracet a hrát si s ní. Asi víte, že si jede v Legu Technic. Všechny ty ozubená kola, diferáky, zubatky pastorky, převodovky, motory, hydraulika, mechanika, fyzika v praxi. Taky ve svém věku už zvládne něco spočítat a něco málo i přečíst. Proto jsem pátral co dál. Obecně edice Lega Technic je víceméně o různých autíčkách víc nebo míň promakaných. Auta ho vlastně vůbec nezajímají. Ferdu zajímá co je ukryto pod kapotou. Taky cenovky těch stavebnic jsou šílené. Slušná stavebnice auta začíná na 4.000,- a vím jak to dopadne. Auto bude 2 dny skládat, pak bude stát na stole, než ho objeví Vincek a rozseká ho na tisíc dílečků, které už nikdy nedáme dohromady. Což o to, dílků Technic není nikdy dost, ale přišlo mi to škoda.
Dnes bych tu chtěl napsat pár řádků o nových matracích, které jsme si s Nitkou pořídili. Začnu trošku ze široka. Téma kvalitního spánku je fakt velké. Nemálo lidí to řeší a nemálo firem se na tom snaží vydělat. Vzhledem k tomu, že 25 let z našeho života prospíme, je kvalitní spánek fakt důležitej. A čím sem starší, tím víc si to uvědomuju. Léta jsem to fakt neřešil. Když si vzpomenu, na čem jsem dokázal ještě na studiích spávat. Proležené, stoleté matrace. Vůbec jsem to neřešil. Až se blížila třicítka, začal jsem zjišťovat, že se budím s bolavými zády. Aha. Už nejsem nesmrtelný podle všeho. Na zemi už se mi taky spát nechtělo. Začali jsme s Nitkou pátrat po nějakém řešení.
Je to přesně rok, co se Covid objevil jako téma č.1 i u nás v republice. Jak se říká do roka a do dne zaklepal i na dveře našeho bytu. Respektive kanceláře. Ano. Je to tak. Covid kompletně pokosil naši firmu. Jedna naše švadlenka s ním nic netušíc přišla do práce a během týdne jsme padli všichni. Hned při prvním podezření jsme běželi na antigenní testy, které nic neprokázaly a trošku nás uklidnili, jak se později ukázalo, mylně...
Schválně se teď zkuste zamyslet, jaká hra s vámi naposledy skutečně zacloumala. Myslím kdy jste zažili něco opravdu velkého u hraní her. Mě se to nestalo pěkných pár let. Neskromně můžu říct, že jsem byl u zrodu počítačových her :) Opravdu jsem začínal na space invaders, abych se dnes dostal k VR a titulu Half-life Alyx. Tahle legenda (myslím HL) mě fascinovala od prvního dílu. Byla to hra s neskutečnou atmosférou, chytrýma protivníkama, skvělým míxem střílení a řešení logických hádanek. Ano. Tohle byla hra, u které jsem cítil velké emoce. Pak se objevilo ještě pár titulů, které stály za ty prosezené hodiny u počítače, ale posledních troufnu si říct 10 let semnou už hry nic nedělaly. Až do minulého týdne, kdy jsem si připojil Oculus quest 2 k windows a koupil si právě Alyx.