Sedíme v letadle do Muskatu a pod námi mizí tahle neuvěřitelná země. Někdo říká že 14 dni je nic. Já říkám tak akorát. Úředník, který mi dával do pasu opouštěcí razítko se mě na konci zeptal: “So how was your trip in India?” Chvilku jsem se na něj zadíval, projel si v duchu celý pobyt a zdvořile odpověděl: “It was a big experience for me”. Usmáli jsme se na sebe a každý si šel svou cestou.
14 dnů uběhlo jako voda a my se zítra loučíme s touhle zemí. Vypadá to, že někteří z vás mají z mých zápisků pocit, že jsem se tu nějak hrozné trápil. Opak je pravdou. Celé to proběhlo až nad míru dobře. Jel jsem s očekáváním, že tu zažiju věci, které už se vám nepoštesti při cestách po civilizovanějších zemích. Podle některých historek, které jsem o Indii slyšel, to vypadalo, ze domů se budu vracet po pár dnech vládním speciálem.
Dnes jsme celý den kompletně promáslili. Včerejší technostage před ubykací hrnula do 6h. Před chvilkou spustil divoký trance ve vedlejším podniku Shiva Valley. V hlavě mi slušně duni už třetí den. Na tohle jsem už fakt starej...
Dnešní plán byl jasný. Půjčit skútry a projet si nějaké pláže, protože ta naše není žádný zázrak.
Tak to klaplo. Dostali jsme místenky na vlak a zdárně zdolali 16 hodinovou cestu do GOA. Vlastně to bylo úplně vpohodě.
Nádraží vypadalo asi jako v Kromclu. Vlaky vpohodě, jen teda plné Indů. Vždycky jdeme rovnou k hlavnímu oficírovi, ten jediný lehce tuší. Vlak přijel na čas. Samozřejmě už na našich místech seděli borci. Ale zdekovali se bez námitek.
Opět se hlásím z nejvtipnější země na světě - Indie. Dnešní plán se nesl trosku v zewling módu. Vyrazili jsme na výlet do Allapuzhy. Takové prej Indické Benátky. Síť kanálů, lodičky, milenci na honeymoonu, nafouklé mrtvé krysy ve vodě, neodmyslitelné hory odpadků a do toho všeho lokálové, kteří se ve vodě koupou, umývají nádobí i vykonávají potřebu. Hotové Benátky prostě.
Jsme zpět v Kočínu a máme za sebou náročný den. Dopoledne jsme si vzali jeep a vyrazili na prohlídku plantáží a fabriky na čaj. Hezký zážitek. Továrna produkuje čaj už z dob anglické kolonizace a budova, stroje i postupy jsou neměnné. Krásně to tam vonělo a dozvěděli jsme se zase něco víc o čaji. První info, že se nemá do čaje přidávat mléko. Ale všichni Indi čaj pijí pouze s mlékem. Nějaký zakořeněný britský přežitek. Taky že top kvalita čaje je čaj bílý. Na konci jsou pytlíkové čaje, které jsou z odpadu, propadlého na zem při úpravě lístků.
Máme za sebou čtyřhodinovou jízdu z Kočínu do Munnaru. Mávnutím proutku jsme najednou v úplně jiné Indii. Městskou šeď nahradila krásná zelená barva. Místo nedýchatelného smradu tu zavál vlahý větřík a můžeme se zase nadechnout z plných plic. Krása!
Další den tentokrat strávený v městě Kočínu ve státě Kerala (mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od Bonoba). O poznání klidnější než Mumbai ale pořad jsme v Indii s 1,3 miliardami lidí takže hukot. Mají tu nadzemku. Ta nás zavezla blíž do středu kde je autobusové nádraží, ze kterého musíme najít bus do Munnaru. Malého městečka v kopcích s čajovými plantážemi. No cesta tam bude velký cestovatelský zážitek. To už víme teď. Bus bez oken jezdí každou hodinu a jede to tam 4 hodiny.