Po roce Apple opět přišel s novým modelem telefonu. Jako každoročně v mezidobí přichází varianta S jak pro menší 4,7 palce tak pro větší 5,5. Před rokem jsem šel do menší verze. Letos jsem si říkal, že bych prubnul už tu větší.
Už je to nějaký ten rok, co sem si celkem pravidelně kupoval Reflex. Takový ten časopis, který se dal konzumovat u kávy po obědě. Vydržel mi tak ten týden, než vyšlo další číslo. Poslední dobou cca rok zpátky už mě ale některé články přišly dost mimo. Celé se to vyhrotilo s nástupem mediálně vděčného tématu s uprchlíky. Mám takový pocit, že vedení časopisu se sešlo v pondělí na schůzce, kde řešili propadající se prodeje a co s tím. Tak někdo chytrý vymyslel, že budou hrát na nótu malém českému xenofobnímu člověku a z posledních čísel sem měl pocit, že je to už jen hlásná trouba Tomio Okamury (kterého dřív tak rádi a pravidelně zesměšňovali). Vrchol všeho byl pak facebookový profil Relexu. To je prostě a jednoduše žumpa srovnatelná snad jen s Bleskem (ano, o propojení těchto dvou medií vím :).
To že nepíšu updaty už ani nezmiňuju. Sorry. Nějak sem zapadl do toho rodinného života a u toho kompu se snažím trávit čas co nejmíň. Práce je pořád nad hlavu a taky psát o tom jak se s malým válíme na dece v pokoji to nikoho nezajímá. Jeden update mě ale napadl.
Ano. Zase to žhlo fest, už po třetí a já musím tam nahoru vyslat děkovný pozdrav! Počasí bylo skvělé. Jak to letos probíhalo? Jako na drátkách. V sobotu v 10 dopoledne jsme dojeli do areálu, kde už se stavěla stage. Musím říct, že Luxus, který nám ji každoročně poskytuje má rok od roku lepší vybavení a letos už celá scéna vypadala moc hezky. Všichni vystupující si pochvalovali i skvělý zvuk. Tak to má být!
Nejsem autíčkář a nikdy sem nebyl (což ovšem neznamená, že se jím ještě nemůžu stát :) Je to asi 4 roky zpátky, kdy jsem řešil novou káru. Tenkrát to vyhrál Hyundai i30 v kombíku. Za málo peněz hodně muziky. Ty 4 roky s ním uběhly jako voda a já měl nutkání obměnit vozový park. Hjunďák sloužil dobře po celou tu dobu jako rodinný vůz, stejně jako firemní dodávka, se kterou jsme objížděli prodejní akce, takže pár šrámů v interiéru slíznul. I z venku bylo vidět, že je provozovaný ve větším městě (tak zvlněnou přední SPZ měl málokdo :).
Olé! Pomalu se nám blíží přelom července a srpna a to znamená jediné. Je na čase se opět potkat na jednom místě, poslechnout si fajn muziku, vypít pár drinčíčků, pokecat s lidma, které známe už dlouho, ale není čas se ani pořádně potkat. Ano. Je tu již třetí ročník našeho malého primitivního festiválku ŽHNETOFEST. Opět proběhne v Hulíně a to 1. srpna. Mejdan začíná již od samého sobotního poledne, takže prosím doražte co nejdřív, protože víte jak to vždycky rychle uběhne a ráno s bolehlavem člověk ani neví, že něco zažil :)
Říká se, že až s dětma si člověk uvědomí, jak čas rychle běží. Od chvíle, kdy Ferda spatřil světlo světa uběhl právě dnes měsíc a já mám chvilku na lehkou rekapitulaci z pohledu otce - prvničky :)
Jeden z těch klíčových životních updatů na tomhle blogu. Můj milý deníčku. 19. 5. 2015 se nám narodil syn. Velký respekt Nitce, která si odtrpěla svoje. Byl to porod, co vám mám povídat. Na svět přišel v 11 hodin, měl skoro 4 kila a 52 cm a je boží!
Kdo by to byl řekl, že vybrat kočárek pro děcko bude takový level a jak je to klíčové téma pro naše rodiče (krom otázky: "jak se to bude jmenovat?"). Názor na něj se vyvíjel snad celou dobu Nitčina těhotenství. První naše verze myslím byla koupit nějaký kočárek v sekáči za pár kaček a hotovo. To když jsme prezentovali rodině, mysleli si o nás, že sme se zbláznili. Cože? První dítě a vozit ho v použitém kočárku!? Tak to ne! Založila se sbírka na kočárek a nám už bylo jasné, že s jetým kočárkem neobstojíme.