Kolaudace bytu úspěšně proběhla. Obešlo se to bez větších ztrát i návštěvy městské policie. Holt už nám je těch třicet a sme málo hluční nebo akční nebo já nevím. Ale sem samozřejmě rád :) Dvoudenní večírek se nesl ve znamení dobré kávy, slivovice, piva a jonatánů. Vyhecovali se i Kroměřížšstí oldschooleři a dorazili. Někteří i na noc. Tak to má být!
Je to měsíc, co sem pořídil Hyundaie. Za tu dobu sem stihl 2000km a můžu tu napsat pár postřehů. Třeba to někomu bodne při výběru. Tak předně Hyundai i30 CW není kombík :) Je to takový kompromis mezi hatchbackem a kombíkem. Na jednu stranu mají cestující vzadu slušně velkej prostor a komfort, na druhou stranu se toho do kufru bez sklopených sedaček moc nevleze. Když sklopím sedačky, narvu tam celý ten náš fashion cirkus, ale s pouze s maximálním využitím ideální ergonomie naskládaných věcí. Ve srovnání s Focusem, který sem si půjčoval, má Hyundai kufr opravdu menší.
Úklid na disku a z toho následný černobílý mišmaš :)
Tady takové krátké video z telefonu, jak sme se měli na tom kopci :) Bylo to boží kluci! Díky.
Mám za sebou víkendové blbnutí v Alpách. Tentokrát jela silná sestava osmi kumpánů. Skupina A vyjela v pátek odpoledne z Brna. Skupina B pak z Prahy. Bert zajistil ubytko, koupili sme permici na 3 dny a modlili se za trochu prašánku, protože jaksi nikde nebyl sníh, ale rušit akci v tak pěkném složení se nám už nechtělo. Do dovezl guláš z Třineckého werku, Prsíčko nás zásoboval letošními modely a Peca z Procházkou se postarali o dobrou zábavu. Byly chvíle, kdy sem se fakt zajíkal smíchy :)
Kua...za hodinu bude šest. To znamená jediné, zavolá mi Vojta Bastyan jeslti jsem ready a že jako jdem. Kam? No. Do posilovny :) Ano, zbláznil sem se. Stal jsem se pokusnou ovcí v rukou tělovýchovy. Kamarádovi jsem kývnul na jeho výzkum. Potřeboval skupinku sportem nepoznamenaných jedinců, kterým změří výchozí hodnoty, sestaví cvičební program, pošle je 3x týdně do posilovny, aby je v únoru posbíral, změřil konečné hodnoty, poděkoval a poslal domů.
Ufff. Mé laborování s vozem je vyřešeno. A doufám že definitivně na pár let dopředu. Jak celá ta anabáze (děkujeme Petrovi) skončila? Nakonec koupí nového vozu. Ale nepředbíhejme. Asi před necelými čtyřmi lety sem si koupil na inzerát ford focus. Vypláznul sem za něj 210.000,- a odjížděl sem s pocitem, že mám krásné zánovní auto se slušným počtem najetých kilometrů. Až do chvíle, kdy se na to podíval můj známý a řekl, že tohle auto to má za sebou. Já laik sem nic nepoznal. Pravda, žralo to trošku víc, ale jinak s ním problémy nebyly. Prodej auta uspíšil i fakt, že potřebuju kombíka na neustálé tahání věcí a tak šel Jindra z domu a já začal pátrat po autobazarech. No nebudu to natahovat. 90% aut z bazaru má přetažený tachometr, když ne tachometr tak je to naleštěná potvora o jejiž historii moc nezjistíte a když i zjistíte, nevíte, jestli se těm informacím dá věřit. Ono už z principu kdo prodává dnes dobré auto?
Letošnímu hernímu podzimu vládnou dva tituly. Battlefield a Call of duty. Já se rozhodl vyzkoušet Battlefield, protože koridorová efektní ptákovina jménem Call of duty není nic pro seriózního třicátníka. Battlefield 3 obsahuje klasickou single kampaň. Tu sem rozehrál, ale po pár misích ji opustil a už se k ní patrně nevrátím. Nevím co je to za trend, dělat tyhle typy stříleček. Nepřátelé přichází po stovkách, dokud se nedostanete na další checkpoint. Ukrutná řežba je prokládana interaktivníma chvilkama kdy se vás pokusí podříznout nějaký terrorista. Na obrazovce se objeví slovo MEZERNÍK. Zmáčknu tedy mezerník a další půlminutová animace, jak vítězím na zlosynem a nakonec čepel končí v jeho hrudníku. To už mám pocit, že tvůrci ty hry dělají pro retardované teenagery...
Mám radost. Posledních pár dnů se mi stává příjemná věc. Ráno se probudím, vstanu, protáhnu se a ejhle! Nic mě nebolí! Můžu se podívat vpravo, vlevo, žádné namožené svaly nebo polámaná záda. Chce se mi zvolat KONEČNĚ!