Dnešní plán byl jasný. Půjčit skútry a projet si nějaké pláže, protože ta naše není žádný zázrak.
Tak to klaplo. Dostali jsme místenky na vlak a zdárně zdolali 16 hodinovou cestu do GOA. Vlastně to bylo úplně vpohodě.
Nádraží vypadalo asi jako v Kromclu. Vlaky vpohodě, jen teda plné Indů. Vždycky jdeme rovnou k hlavnímu oficírovi, ten jediný lehce tuší. Vlak přijel na čas. Samozřejmě už na našich místech seděli borci. Ale zdekovali se bez námitek.
Opět se hlásím z nejvtipnější země na světě - Indie. Dnešní plán se nesl trosku v zewling módu. Vyrazili jsme na výlet do Allapuzhy. Takové prej Indické Benátky. Síť kanálů, lodičky, milenci na honeymoonu, nafouklé mrtvé krysy ve vodě, neodmyslitelné hory odpadků a do toho všeho lokálové, kteří se ve vodě koupou, umývají nádobí i vykonávají potřebu. Hotové Benátky prostě.
Jsme zpět v Kočínu a máme za sebou náročný den. Dopoledne jsme si vzali jeep a vyrazili na prohlídku plantáží a fabriky na čaj. Hezký zážitek. Továrna produkuje čaj už z dob anglické kolonizace a budova, stroje i postupy jsou neměnné. Krásně to tam vonělo a dozvěděli jsme se zase něco víc o čaji. První info, že se nemá do čaje přidávat mléko. Ale všichni Indi čaj pijí pouze s mlékem. Nějaký zakořeněný britský přežitek. Taky že top kvalita čaje je čaj bílý. Na konci jsou pytlíkové čaje, které jsou z odpadu, propadlého na zem při úpravě lístků.
Máme za sebou čtyřhodinovou jízdu z Kočínu do Munnaru. Mávnutím proutku jsme najednou v úplně jiné Indii. Městskou šeď nahradila krásná zelená barva. Místo nedýchatelného smradu tu zavál vlahý větřík a můžeme se zase nadechnout z plných plic. Krása!
Další den tentokrat strávený v městě Kočínu ve státě Kerala (mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od Bonoba). O poznání klidnější než Mumbai ale pořad jsme v Indii s 1,3 miliardami lidí takže hukot. Mají tu nadzemku. Ta nás zavezla blíž do středu kde je autobusové nádraží, ze kterého musíme najít bus do Munnaru. Malého městečka v kopcích s čajovými plantážemi. No cesta tam bude velký cestovatelský zážitek. To už víme teď. Bus bez oken jezdí každou hodinu a jede to tam 4 hodiny.
Pondělí byl úplně marný den. Jediné co jsme zvládli byl přesun letadlem 1500 km dolů na jih místními aerolinkami. Pro cestu na letiště jsme si nechali 2h rezervu, ale nakonec nám let ještě posunuli o 3 hodiny, takže jsme prakticky celý den strávili na letišti.
Druhy den v Mombaji. Je večer. Sedíme s rumem na terase hostelu a stáváte se rasisty...
Tak jsme tady. Cesta byla teda slušně dlouhá a komplikovaná. Dva přestupy, 6 hodin čekání v Muskatu. Naštěstí se Šimon vytasil se 6 vstupy do luxusního lounge, kde jsme mohli strávit 3 hodiny a vypít a sníst co šlo. Pěkně po česku jsme se toho ujali a do letadla do Bombaje sme teda nastupovali slušně rozparádění.