Takže prosím vás! Máme kolo zpět doma! Takhle jednoduše to můžu říct, příběh za tím byl trošku složitější s nejistým koncem do posledmí minuty.
Ukradli nám to parádní kolo o kterým jsem tak nadšeně psal v v předchozím příspěvku. Dost nás to dostalo. Tenhle skvělej parťák, kterej nám ušetřil spoustu času a přinesl hromadu nadšení do našich životů je fuč! Prostě ho někdo ukradlo zamčené z naší chodby v baráku. Jediné co jsme mohli udělat bylo nahlásit krádež na policajty. Protože kolo není úplně levné, je to trestný čin. Tak nějak jsme se s tím smířili a rozhodli se koupit si prostě druhé, protože nám to za to stojí. Zítra jsem si měl jít pro kolo, ale ráno mi kamarád poslal screenshot z bazosu s fotkou našeho kola.
Tohle téma je celkem obsáhlé, ale zkusím popsat, jak se z naší rodiny stala rodina cyklistická. Bydlíme v užším centru Brna. Naše ratolesti chodí do školky a školy, které jsou v docházkové vzdálenosti od našeho bytu, což je velká výhra a tady upřimně lituju všechny rodiče, kteří musí strávit hodiny v ranních a odpoledních kolonách.
Sedím v místnosti ztichlého bytu mojí mámy a před sebou mám jednu smutnou povinnost. Být u ní na konci životní štace…
Ferdu čekala oslava 6 narozenin a já řešil jaký dárek by mu udělal upřímnou radost. Hračku, která ho zase může trošku posunout, hračku, kterou složí a bude se k ní vracet a hrát si s ní. Asi víte, že si jede v Legu Technic. Všechny ty ozubená kola, diferáky, zubatky pastorky, převodovky, motory, hydraulika, mechanika, fyzika v praxi. Taky ve svém věku už zvládne něco spočítat a něco málo i přečíst. Proto jsem pátral co dál. Obecně edice Lega Technic je víceméně o různých autíčkách víc nebo míň promakaných. Auta ho vlastně vůbec nezajímají. Ferdu zajímá co je ukryto pod kapotou. Taky cenovky těch stavebnic jsou šílené. Slušná stavebnice auta začíná na 4.000,- a vím jak to dopadne. Auto bude 2 dny skládat, pak bude stát na stole, než ho objeví Vincek a rozseká ho na tisíc dílečků, které už nikdy nedáme dohromady. Což o to, dílků Technic není nikdy dost, ale přišlo mi to škoda.
Dnes bych tu chtěl napsat pár řádků o nových matracích, které jsme si s Nitkou pořídili. Začnu trošku ze široka. Téma kvalitního spánku je fakt velké. Nemálo lidí to řeší a nemálo firem se na tom snaží vydělat. Vzhledem k tomu, že 25 let z našeho života prospíme, je kvalitní spánek fakt důležitej. A čím sem starší, tím víc si to uvědomuju. Léta jsem to fakt neřešil. Když si vzpomenu, na čem jsem dokázal ještě na studiích spávat. Proležené, stoleté matrace. Vůbec jsem to neřešil. Až se blížila třicítka, začal jsem zjišťovat, že se budím s bolavými zády. Aha. Už nejsem nesmrtelný podle všeho. Na zemi už se mi taky spát nechtělo. Začali jsme s Nitkou pátrat po nějakém řešení.
Je to přesně rok, co se Covid objevil jako téma č.1 i u nás v republice. Jak se říká do roka a do dne zaklepal i na dveře našeho bytu. Respektive kanceláře. Ano. Je to tak. Covid kompletně pokosil naši firmu. Jedna naše švadlenka s ním nic netušíc přišla do práce a během týdne jsme padli všichni. Hned při prvním podezření jsme běželi na antigenní testy, které nic neprokázaly a trošku nás uklidnili, jak se později ukázalo, mylně...
Když se nám narodil Ferda, řešil jsem nové auto a rozhodl jsem se vyzkoušet Volkswagen. Volba padla na Golf v kombíku a byla to skvělá volba. Auto si mě uplně získalo a jestli se muví o tom, že Němci to mají vychytané a Golf je etalon, tak to jen podepisuju. Spousty drobností, které vám zpříjemňují cestování a dobu za volantem. Golf jezdil skvěle a každou cestu s ním sme si užívali. Teď se nám narodilo druhé dítě a po 3 letech jsem začal pošilhávat po něčem ještě trošku větším.
No jo. Zase nějaká doba. Vím :) Jako každý rok, vyrážíme s bandičkou oldschool primitivů do Alp. Už je to taková pěkná tradice. Rok se domlouváme, řešíme ubytka, kdo s kým pojede autem a "proč zrovna my jsme Béčko". Od čtvrtka do neděle pak hoblujeme sjezdovky ve středisku Stubai, které je obrovské a freeridu zaslíbené. Letos nás teda trošku vypeklo počásko. Žádný prašan, ale o to víc azura. Užili jsme si to i tak. Navíc sme poprvé, co tam jezdíme, vyrazili večer do města. Skončili jsme na nějaké místní diskotéce, kde hrál liliputí dj a tancovali tam dvě Sněhurky. Byl to dost bizár výjev. Ostatně jako celá naše výprava. Díky kluci. Už se nemůžu dočkat na další ročník. A jako každoročně, video z celé akce.