Na podzimní prázdniny jsme s dětma vyrazili na pár dnů poznávat Benátky. Přecijenom konec října dával naději na méně turistů a zásyp na opruzeniny z chození v horku jsme už taky mohli nechat doma.
Zkusím lehké ohlédnutí za letošní rodinnou dovčou v Chorvatsku. Jak asi víte, pořídili jsme si starý camper na občasné cestování po ČR a někdy i trošku dál. Celkem se nám tenhle způsob cestování zamlouval a hlavně v momentě kdy máte dvě děti, tak je to pro celou rodinu velké dobrodrůžo. Kluky to ještě baví, Nitka je žena do nepohody a Fiat má rád teplé kraje.
Opět jsme sbalili celou rodinu, naskládali se do našeho obytňáku a vyrazili za dobrodružstvím. Tentokrát poznávat Slovácko a Bílé Karpaty z české strany. Od pátku do neděle. Poprvé jsme nejeli sami. Přizvali jsme i Heba se svou rodinou. Má vpodstatě stejně staré děti jako my a pořídil si i podobný vůz, takže to zkusíme ve dvou rodinách.
Konečně mám chviličku sepsat pár řádků o naší první testovací jízdě. Chtěli jsme na víkend, ale díky počasí jsme to zkrátili jen na jedno přespání ze soboty na neděli. Kam jsme se vydali? Už před nějakou dobou jsem Ferdovi slíbil, že se zajedeme podívat do Jaderné elektrárny. Takže volba padla na Dukovany a okolí. Vyrazili jsme v sobotu ráno z Kroměříže, abychom byli ještě dopoledne na místě. Koupili jsme dálniční známku, protože Concord si to umí spokojeně hrnout 120 po dálnici a dost tím šetříme čas na rychlé přesuny. Tak jak je auto kompaktní, musíme být i my úsporní a každou věc, kterou naložíme do obytňáku dvakrát otočit v ruce, jestli ji opravdu potřebujeme. Člověka to naučí netahat zbytečné kraviny.
Kde jsme to skončili? Jo. Kára stojí v Hulíně v servisu. Tam na ni naběhli školení automechanici na značku FIAT se speciálním vercajkem. Znáte to, tyče, kladiva, svářečka a tak. Dali našeho Concorda dokupy, vyvařili se prahy kde bylo potřeba, pošolichalo se něco v motoru a já vlastně nevím co všechno v každém případě obytňák prošel technickou na jedničku! Teď čekal úkol na mě - přihlásit vozidlo z dovozu na brněnském dopraváku.
Ok. Vidím že se kopete do zadku stejně jako já, tak přidám hned druhý update o nákupu. Naše představa o obytňáku byla celkem jasná. Nechceme žádnou dlouhou potvoru. Chceme něco malého, ale zároveň pro 4 lidi. Něco krátkého, hbitého, co zvládne i lehký terén. Něco s čím se můžeme přemístit i na delší vzdálenost a taky teda něco, co nebude stát milión. Tyhle požadavky jsme řekli tchánovi a ten se jal pátrat. Ideální doba na nákup obytňáku je po sezóně, čili podzim. Našim specifikacím vyhovoval prakticky jediný typ - nástavba Concorde. Montuje se na krátké dodávky od fiatu, pažoutu nebo citrónu. Moc se jich v inzerátech neobjevilo, až jednou volá tchán...
Tak jo. Trošku se teď kopu do zadku, protože všichni víme... Taky vidím, že příspěvky o cestování vás baví a do toho všeho jsme se s rodinkou rozhodli okusit caravaning life. Hecl jsem se a začínám psát o našich plánech a cestách čtyřčlenné rodinky v jednom starém obytňáku. Možná to pro někoho bude inspirující a kdo ví, třeba se jednou potkáme v některém z kempu u ohně :) Ale začnu pěkně od začátku.
Sedíme v letadle do Muskatu a pod námi mizí tahle neuvěřitelná země. Někdo říká že 14 dni je nic. Já říkám tak akorát. Úředník, který mi dával do pasu opouštěcí razítko se mě na konci zeptal: “So how was your trip in India?” Chvilku jsem se na něj zadíval, projel si v duchu celý pobyt a zdvořile odpověděl: “It was a big experience for me”. Usmáli jsme se na sebe a každý si šel svou cestou.
14 dnů uběhlo jako voda a my se zítra loučíme s touhle zemí. Vypadá to, že někteří z vás mají z mých zápisků pocit, že jsem se tu nějak hrozné trápil. Opak je pravdou. Celé to proběhlo až nad míru dobře. Jel jsem s očekáváním, že tu zažiju věci, které už se vám nepoštesti při cestách po civilizovanějších zemích. Podle některých historek, které jsem o Indii slyšel, to vypadalo, ze domů se budu vracet po pár dnech vládním speciálem.