youngprimitive homepage

Facebook je mocná věc a dnes mě pobavil. Určitě ste zaregistrovali, že si ČSSD fotí na svých mýtinzích své odpůrce a vystavuje je na internet. Dokonalá nahrávka na smeč :) Na FB vzniklo auditko fotka pro Paroubka. Každou sekundu tam přibývají fotky většinou dotyčného odpůrce se vztyčeným ukazováčkem. Pokud si o Paroubkovi myslíte, to co já, neváhejte a podpořte dobrou věc! Danou fotku potom nezapomeňte poslat na paroubekj@psp.cz

Jak jste si asi všimli, přibývají tu nejen mé příspěvky. Při redesignování webu sem přemýšlel (většinou při cestě autem - skvělá doba na řešení klíčových věcí) kam dál yp posunout. Přistihl sem se, že vám vlastně nemám co sdělit. Respektive mohl bych psát o tom jak makám, jak nestíhám, jak jedu z Brna do Kroměříže a v neděli nazpět. Jak řeším bydlení, hypotéku a časem bych mohl psát jak mě sere, že musím vstávat k brečícímu děcku každé 3 hodiny. Tohle všechno bych mohl, ale koho by to zajímalo? Mladý určitě ne. Snad pár věrných starých ještěrů by tu semnou ještě mohlo diskutovat které plenky jsou v poměru cena - výkon nejvýhodnější, ale to fakt nechci.

Přecházíme proto do druhé fáze webu youngprimitive. Během těch 10ti let, co tu píšu své výlevy plné gramatických chyb, sem potkal celou řadu zajímavých lidí (podstatně zajímavějších než jsem já) a vím že mají potenciál, že ví, znají, mají názor, vtip a dokážou ostatní posunout. A to se cení. Proto jsem se rozhodl pár z nich oslovit a dát jim tady na yp prostor. V dnešní době miliardy zapomenutých blogů by byla škoda tříštit tuhle komunu tím, že si každý založí blog a bude tam jednou za měsíc (protože jak už to tak bývá, ti úspěšnější nemají čas) něco updatovat.

Jiného autora poznáte jednoduše. Jednak podle stylu psaní, druhak v hlavičce příspěvku najdete jeho jméno. Uvidíme, jak se to v průběhu času vyprofiluje. Rád bych z yp udělal místo, kde se člověk něco dozví, pobaví, podiskutuje. Najde tu radu a pomoc, inspiraci, smysl bytí :)

Časem bych rád zbudoval podstránky přispěvovatelům, abyste věděli, s kým máte tu čest a v neposlední řadě tímto oslovuji mladé a nadějné. Pokud máte co říct, dejte mi vědět! Samozřejmě budu sem přispívat nadále i já (pokud teda bude zájem :)

Věřím, že vám tenhle model bude vyhovovat a že si z návštěvy mých / našich stránek vždycky něco odnesete.

Někdy by mě zajímalo, co dělá Čínu komunistickou společností, resp. jak moc komunistická je společnost ve které můžete klidně umřít na ulici, pokud nemáte dost hotovosti na ošetření, nebo si neplatíte zdravotní pojištění (na které ale nemáte). Nevím, VUML sem nestudoval a k marxismu leninismu jsem naposled přičichl ve třetí třídě při malování Aurory (námořníky sem kreslil s páskou přes oko – takový sem byl už v té době lanďák!). Ale to co zbývá na ulicích z komunistické ideologie, kromě rudých hvězd a jiných dost vyšisovaných symbolů, to aby jeden pohledal.

Třídní rovnost se tu nenosí hrubým stylem. Zatímco u nás si představu vesničanů aspoň částečně romantizujeme (opálená postava při západu slunce v potu tváře bojující s vyprahlou zemí o trs ředkvičky….), v čínštině je „zemědělec“ regulérní nadávka, daleko razantnější než náš „vidlák“. Taky je pravda, že přistěhovalce z vesnic poznáte na první pohled , to jsou typani třetího světa. Prostě styl co je vidíte na fotkách National Geografic s takovým tím krkem co vypadá jak žirafa (no dobře, tak to třeba nejsou Číňani… to bylo jenom pro představu). Nebo takoví ti co se Vám dívají do objektivu a v těch jejich velkých očích vidíte celý příběh stvoření (běloši jsou v tomto ohledu lepší, nafouklý černoch je už trochu ohraná písnička, to vám nebude stačit ani na cenu spolku fotoamatérů Prahy 5).

A jak se říká, právě oni jsou důvodem, proč v Číně nemůže být demokracie (a to ne proto, že by se s tím vysokým krkem neschovali za volební plentu, to by se dalo – technicky – řešit). Nevím a nevím, jestli kdy budu vědět, takže nesoudím. Nicméně přezíravost městských Číňanů vůči Číňanům z vesnic (kromě jiného taky mají méně volebních hlasů, náhrada škody za ublížení na jejich zdraví je nižší atd.) je přímo hmatatelné.

Onehdá mi lily vyprávěla, že se hodí tak na posluhu a řidiče. Načež se mě ptala, kdo u nás dělá – řekněme – právě ty řidiče. Tak jsem se musel zamyslet a sdělit, že u nás není úplně běžné, aby měli podnikatelé řidiče (pokud to tedy není pan TOVÁRNÍK). Načež mi lily poradila, že když u nich můžou dělat řidiče ujguři, proč u nás to třeba nejsou cigáni. Lily rozumí reáliím v ČR, třeba ví, kde je Paha a taky umí říct „DOBRÝ“. Kdo jí ale vykládal, že čeští cigáni jsou čínští ujguři, to nevím. Tak mě ta představa celkem pobavila. Nekorektně.

Víkend mám úspěšně za sebou. Letošní plesovou sezónou jsem prokličkoval bez návštěvy bálu. Až do soboty. Ples sportovců tak byl jedinou příležitostí, jak se hodit do gala a opít se ve společnosti úspěšných, regionálních. Když sem viděl ty vyšňořený paničky, naleštěný chlapáky a co hůř, když sem viděl kamarády, kteří podlehlí té mánií, že ples je přehlídka dokonalých účesů, levných kérek a nepřirozeně hnědých pokožek, trochu jsem se zalekl. Naštěstí se ale vše v dobré zrvrhlo a s půlnocí z nás spadly i poslední zábrany (především díky prolitému alkoholu). O největší rozruch se postarala naše kamarádka Sus, která si ples užila i s návštěvou chirurgie a domů si odnesla fešné 4 stehy na bradě. Akce se povedla a tímto považuji plesovou sezónu za ukončenou...

Bavme se o čtení. Povídejme si o literatuře. Nač číst? V Newsweeku se jednou objevil článek o tom, že louskat v dnešní audio-vizuální době malá písmenka je nesmysl. A nač číst beletrii? Takzvaných kvalitních románů jsem v životě přečetl spoustu. Čtenářský deník si nevedu, jména postav jsem dávno zapomněl, často si nevzpomenu ani na to, jak ten nebo onen příběh dopadl. Z veškerého čtenářského úsilí a času stráveného nad knihou (ani po silné kávě nepřečtu více jak 50 stran za hodinu) si mnohdy pamatuji jednu dvě věty a ke každé (dobré) knize se většinou váže také nějaký těžko vyjádřitelný pocit. Můj kolega mě nedávno ujistil, že to stačí.

Dobrá kniha předestírá roviny lidské zkušenosti a vybízí k čtenářově identifikaci s nimi; neklade mnoho otázek a neposkytuje odpovědi. Dokonce i autor, který má své dílo kompozičně dokonale promyšleno, nevládne svým postavám a tak úplně jim nerozumí. Orwellovi bývá tradičně vytýkáno, že jeho postavy nežijí vlastním životem, ale existují pouze proto, aby artikulovaly autorovy názory.

Beatty, postava v Bradburyho knize Fahrenheit 451, říká, že lidé potřebují soutěže a kvízy: znát názvy písní, hlavních měst, objem loňské úrody kukuřice činí člověka moudrým(neměnná fakta a informace, nikoli „slippery stuff“). Na všechno přece musí být odpověď!

Nedávno jsem četl knihu Liaquata Ahameda (Lords of Finance) o Světové hospodářské krizi 30.let. Na přebalu bylo tučným písmem napsáno, že je to o čtyřech centrálních bankéřích, kteří uvrhli svět do záhuby. Kniha to byla skvělá, přestože mnoho odpovědí neposkytla. (Jakmile jsem ji dočetl, snažil jsem se dohledat na Wikipedii, proč teda ta krize byla – bylo tam několik teorií.) Nemyslím si, že měl zde autor v úmyslu něco vyřešit, spíše jen s nesmírnou poctivostí a s pomocí ohromného množství historických pramenů ukázal svět první poloviny 20. století z pohledu ekonoma a finančníka. Toto ale nejspíš není dostatečně lákavé, a proto bylo zapotřebí přebal knihy (i samotný její titul) vyšperkovat. Samozřejmě přiznávám, že bych si pravděpodobně této prvotiny autora s podivným jménem taky nevšiml. To, že se mi nedostalo odpovědí na mé otázky, nicméně hodnotím kladně (a to i přesto, že se jednalo o tzv. literaturu faktu).

Minulý týden jsem viděl film Andělé a démoni „na motivy“ románu Dana Browna a přišel mi dosti komický. Docela mě bavilo téma Da Vinciho kódu, i když knihu jsem brzy odložil a počkal si na film (viz výtky k Orwellovi, zde ovšem v nesnesitelné míře). Taky jsem se včera „proklikal“ posledním Michaelem Moorem (Kapitalismus: Příběh lásky). Tuto tvorbu jsem měl docela rád, dokud nepřišel Fahrenheit 9/11 (a to jsem Bushovi nikdy nefandil). Tvůrčí postup Michaela Moorea je totiž přesným opakem toho, co hledám (viz Ahamed).

Nač tedy číst?